V úterý 6. října 2015 se vypravili žáci 8. ročníku po stopách historie města Olomouce, dnes krajského města Olomouckého kraje. Průvodcem Olomoucí se nám stal dr. P. Kočí, jehož vzdělávací agentura celou akci zaštiťovala, pedagogicky dozor pak zajišťovaly paní učitelka Zichová a paní asistentka Ševčíková.
Vlakem z Tlumačova na olomoucké nádraží a odtud pěšky směrem do centra města. Pak parkem k hradbám z doby tereziánské, kdy se Olomouc stala nedobytnou pevností. Hradby ovšem zabránily dalšímu růstu města a na postu největšího moravského města vystřídalo Olomouc Brno.
Schodištěm v hradbách jsme vystoupali vzhůru k historickým budovám, v nichž dnes sídlí filozofická fakulta či olomoucké arcibiskupství v čele s arcibiskupem J. Graubnerem.
Octli jsme se na nádvoří tereziánské zbrojnice, v jejichž prostorách je dnes umístěna knihovna. Původní účel připomínají jen dělové koule na nádvoří.
Schodištěm v hradbách jsme vystoupali vzhůru k historickým budovám, v nichž dnes sídlí filozofická fakulta či olomoucké arcibiskupství v čele s arcibiskupem J. Graubnerem.
Octli jsme se na nádvoří tereziánské zbrojnice, v jejichž prostorách je dnes umístěna knihovna. Původní účel připomínají jen dělové koule na nádvoří.
Stačí překonat vzdálenost 200 metrů a jsme na Dómském náměstí s chrámem knížete Václava. V těchto místech se před staletími odehrála královražda – najatý vrah ubodal posledního Přemyslovce Václava III.
Téměř 2 hodiny jsme strávili v prostorách arcibiskupského muzea, prohlédli si mj .klenotnici se vzácnými monstrancemi a relikviemi nebo obrazárnu včetně díla slavného A.Durera.
Chvilka na oddych a malou svačinku a další program je před námi. Návštěva novogotického chrámu knížete Václava , který připomíná chrám svatého Víta v Praze a chlubí se nejvyšší kostelní věží v republice, přesahující 100 metrů výšky. Uvnitř mimo jiné ostatky svatého Jana Sarkandra, kněze polského původu. Ve městě jsme pak narazili i na kostel, nesoucí jeho jméno.
Cestou do centra města jsme minuli barokní chrám Panny Marie Sněžné a křivolakými dlážděnými uličkami se dostali na Horní náměstí s radnicí , orlojem a nejvzácnější olomouckou památkou – morovým sloupem Nejsvětější trojice, zapsaným na seznamu UNESCO.
Ze 7 olomouckých kašen jsme viděli dvě : barokní kašnu Caesarovu a moderní kašnu Arionovu.
Původní orloj byl bohužel za 2. světové války zničen a nový moderní orloj nedosahuje krásy a věhlasu orloje pražského.
Nakonec jsme vyšplhali 206 schodů ve věži kostela svatého Mořice a před námi se rozprostřel v celé kráse výhled na celou Olomouc.
Čas pokročil, dostavila se únava, a tak jsme poslední hodinku v Olomouci strávili v galerii Šantovka, posilnili se v místních bistrech a nakoupili pár drobných dárků a upomínek.
Pak už pěšky na nádraží a vlakem domů, minuli jsme fakultu právnickou a moderní budovu fakulty přírodovědné, kdoví, možná zde někteří z nás budou jednou studovat.
Vrátili jsme se unavení, ale spokojení se zdárným průběhem exkurze a s vědomím, že jsme zmapovali zase další kousek naší vlasti, poseté vzácnými historickými památkami, jichž si vlastně ani moc nevážíme. Měli bychom mít víc úcty k dílu našich předků, které nám zanechali. Naší povinností je tento odkaz poznávat a zachovat neporušený pro další generace.
Chvilka na oddych a malou svačinku a další program je před námi. Návštěva novogotického chrámu knížete Václava , který připomíná chrám svatého Víta v Praze a chlubí se nejvyšší kostelní věží v republice, přesahující 100 metrů výšky. Uvnitř mimo jiné ostatky svatého Jana Sarkandra, kněze polského původu. Ve městě jsme pak narazili i na kostel, nesoucí jeho jméno.
Cestou do centra města jsme minuli barokní chrám Panny Marie Sněžné a křivolakými dlážděnými uličkami se dostali na Horní náměstí s radnicí , orlojem a nejvzácnější olomouckou památkou – morovým sloupem Nejsvětější trojice, zapsaným na seznamu UNESCO.
Ze 7 olomouckých kašen jsme viděli dvě : barokní kašnu Caesarovu a moderní kašnu Arionovu.
Původní orloj byl bohužel za 2. světové války zničen a nový moderní orloj nedosahuje krásy a věhlasu orloje pražského.
Nakonec jsme vyšplhali 206 schodů ve věži kostela svatého Mořice a před námi se rozprostřel v celé kráse výhled na celou Olomouc.
Čas pokročil, dostavila se únava, a tak jsme poslední hodinku v Olomouci strávili v galerii Šantovka, posilnili se v místních bistrech a nakoupili pár drobných dárků a upomínek.
Pak už pěšky na nádraží a vlakem domů, minuli jsme fakultu právnickou a moderní budovu fakulty přírodovědné, kdoví, možná zde někteří z nás budou jednou studovat.
Vrátili jsme se unavení, ale spokojení se zdárným průběhem exkurze a s vědomím, že jsme zmapovali zase další kousek naší vlasti, poseté vzácnými historickými památkami, jichž si vlastně ani moc nevážíme. Měli bychom mít víc úcty k dílu našich předků, které nám zanechali. Naší povinností je tento odkaz poznávat a zachovat neporušený pro další generace.
