Domů » Aktuality » Vyhlášení výsledků literární soutěže "UTÍKEJ! RYCHLE UTÍKEJ!"

Vyhlášení výsledků literární soutěže "UTÍKEJ! RYCHLE UTÍKEJ!"

V pátek 9. prosince proběhlo na Střední odborné škole v Luhačovicích slavnostní vyhlášení výsledků 4. ročníku literární soutěže s názvem "UTÍKEJ! RYCHLE UTÍKEJ!" a my jsme byli u toho.

Školní kolo této soutěže si vyzkoušeli všichni žáci osmého ročníku, přičemž jejich úkolem bylo napsat dobrodružný, sci-fi či hororový příběh na dané téma.
Většina žáků se úkolu zhostila svědomitě, avšak nejzajímavější text vyšel z pera Jana Váni. Ten si pro své tvůrčí psaní vybral netradiční téma – vylodění v Normandii a zvolil také specifický žánr – zápisy v deníku. Tato práce nás okouzlila natolik, že jsme ji odeslali do výše zmíněné soutěže, kde se také setkala s úspěchem.  Jiří Žáček a Jan Cimický, významní členové Akademie literatury české, udělili Honzovi Zvláštní ocenění v kategorii 8. tříd. 
Vzhledem k tomu, že se jednalo o Honzovu literární prvotinu, považujeme tento výsledek za velmi uspokojivý.

Honzovi moc gratulujeme a těšíme se na jeho další literární tvorbu. Jen tak dál!



Zápisy z deníku očitého svědka – Vylodění v Normandii

Jan Váňa

Pondělí 1. 5. 1944
Dnes se v naší vesnici vyskytovalo podezřele moc lidí v uniformách. Myslím si, že zde Gestapo něco zamýšlí a řekl bych, že to nebude nic pěkného.               
Čtvrtek 4. 5. 1944
Je zde strašně rušno. Už od rána naším městem projíždí náklaďáky s pískem a cementem.                                   Všude kolem nás je strašně moc Němců a netváří se moc přátelsky.
Sobota 6. 5. 1944
Je to tady! Němci začali stavět bunkry a hlídací věže.
Pondělí 7. 5. 1944
Dnes jsem se byl podívat na pláž a zjistil jsem, že se bunkry staví po celém pobřeží Normandie.           
Konec slunění u moře!
Pátek 11. 5. 1944
Je to vážné! Od dnešního rána začaly chodit hlídky. Jsou asi čtyři, všechny po dvou mužích a jednom psovi.
Když jsem se jich ptal, co tady dělají, začali po mně řvát. Moc jsem jim však nerozuměl, protože mluvili německy.
Pondělí 22. 5. 1944
Dnes večer jsem se s mými kamarády, Davidem a Erikem, byli podívat do nově vybudovaných bunkrů.  
Zdi jsou železobetonové a nejméně metr tlusté.
Úterý 23. 5. 1944
Již od rána jezdí plně naložené náklaďáky se zbraněmi a výbavou do bunkrů.
Středa 24. 5. 1944
Kousek za vesnicí jsme objevili zbrojnici. Zajímalo by mě, co všechno tam asi je.
Čtvrtek 25. 5. 1944
Je tady strašně moc Němců. Nad Normandií létají letadla a na pobřeží začaly najíždět německé tanky, především tanky Tiger.                                                                                                                           
Domluvili jsme se s Davidem a Erikem, že se vloupáme do zbrojovky. Sraz jsme měli o půlnoci u velkého dubu.
Pátek 26. 5. 1944
O čtvrt na jednu jsme byli u zbrojovky. Vrátný spal, a tak jsme se opatrně vloupali dovnitř. Všude byly zbraně – Mp 40, Mg 42, Kar 98k, granáty, miny a spousty nábojů. Vzali jsme, co jsme unesli, a pospíchali jsme k východu. Granáty a náboje jsme uschovali u velkého dubu a šli jsme pro další náboje do zbraní.                                          
Vešli jsme dovnitř a všechno běželo podle plánu. V tom spěchu však Davidovi vypadl zásobník z náruče, což nevěštilo nic dobrého. Hlídač byl hned vzhůru a začal po nás střílet. „Utíkej! Rychle utíkej!!!!“ Křičel jsem na Davida. Unikli jsme jen tak tak, avšak Erika postřelil, chytil a odtáhl do hlavní budovy. Pak už jsme ho neviděli.
Středa 31. 5. 1944
Dnes jsme se s Davidem vydali k velkému dubu pro zbraně.                                                                                  
Šli jsme v příkopu, aby nás nikdo neviděl, ovšem na to, co jsme spatřili, nikdy nezapomenu.                                 Viděli jsme Erika pohozeného v příkopu, jak tam leží celý od krve. Dostalo mě to! Začal jsem brečet. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem se pomstít, ale nevěděl jsem jak.
Čtvrtek 1. 6. 1944
Nemůžu najít Davida. Není doma ani u velkého dubu. Je to čím dál horší.  
Odpoledne jsem se šel podívat na náměstí a viděl jsem Davida, jak ho drží jeden z velitelů.                                
A bylo to! Moje zlost zesílila natolik, že jsem vytáhl zbraň a vystřelil. Němec padl k zemi, všichni se rozutekli a já se ztratil v davu vystrašených lidí.                                               
Neděle 4. 5. 1944
Nad Normandií začala létat spojenecká letadla. Bohužel jen přelétala
Pondělí 5. 5. 1944
Obyvatelé města nevychází z domů, protože se bojí, co se může stát. Spojenecká letadla létají častěji.
Úterý 6. 6. 1944
Od rána je Normandie bombardována. My jsme schovaní ve sklepě a čekáme, až to skončí. Od pobřeží se ozývají hlasité rány z děl, Já jsem hrozně zvědavý a vyběhnu ze sklepa. 
Vzal jsem si zbraň a utíkal jsem k pobřeží. Všude byli Němci a mrtví Američané. Bylo to hrozné! Tolik krve jsem v životě neviděl. Zhroutil jsem se a utíkal zpátky domů do sklepa za rodinou. Po dvou dnech jsme vylezli ze sklepení a já jsem se šel podívat na pobřeží. Všude krev, mrtví vojáci a části jejich těl.          
Zrovna se vyloďovali a všichni z okolí je vítali.          
Evropa je zase o krok blíž k vítězství!                                            
                                                                                                           

Fotografie v galerii – Vyhlášení výsledků literární soutěže "UTÍKEJ! RYCHLE UTÍKEJ!"