V pondělí 20. 2. jsme se společně se 17 žáky z 8. a 9. třídy zúčastnili dějepisné exkurze do polské Osvětimi, bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora. Tento výjezd se uskutečnil pod záštitou vzdělávací agentury pana Pavla Kočího z Kroměříže, který má s podobnými zájezdy bohaté zkušenosti.
Jak již Vám napovědělo cílové místo naší cesty, jednalo se o exkurzi zaměřenou na židovské dějiny s důrazem na holocaust. Ve státním muzeu Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka) jsme absolvovali více než tříhodinový program, jímž nás provedla polská průvodkyně Barbara mluvící česky.
V části Osvětim, která sloužila jako pracovní tábor, jsme navštívili několik zděných baráků, v nichž se nacházela spousta fotografií a několik expozic vypovídajících o životě v táboře. Například jsme viděli vitríny plné zabavených osobních věcí (bot, nádobí, brýlí…). Měli jsme také možnost si prohlédnout bývalé spalovací pece, v nichž bylo zmařeno na stovky životů.
V druhé části prohlídky jsme navštívili Březinku, kde se nacházely dřevěné baráky určené k ubytování vězňů. Součástí Březinky je i ona nechvalně známá brána s kolejemi, po nichž v dobytčích vagónech přijížděly tisíce a tisíce židů.
Určitě to byl pro všechny velký zážitek. Ostatně proč nenechat promluvit samotné žáky:
„Celá exkurze na mě působila smutným dojmem. Vždy když jsem vcházela do různých místností, i v hlavě jsem si promítala, jak to tu před desítkami let opravdu vypadalo. Muselo to být opravdu hrozné. Ty kufry, brýle, oblečení, nádobí, jízdenky. Ale nejemotivnější byly ty tuny lidských vlasů a fotky podvyživených židů.“ (Erika Hanáková)
„Když jsme procházeli muzeem, všiml jsem si několika rodinných domů v okolí bývalého tábora. Ptal jsem se sám sebe, jak tu někdo může žít?!“ (Tadeáš Hric)
„Na exkurzi jsem se velmi těšila, protože mě to velmi zajímalo. Bylo však strašné vidět na fotkách všechny ty lidi, kteří tam byli a umřeli. Ty vlasy a věci, co po nich zůstaly. Muselo to pro ně být velké utrpení.“ (Adéla Tomečková)
„Nejvíce mě zaujala informace, jak byli lidé ihned po příjezdu rozdělování na dvě skupiny. Jedna přežila, druhá šla okamžitě na smrt.“ (Zdeněk Machovský)
„Největší emoce ve mně zanechaly fotografie lidí, kteří se z Osvětimi nevrátili. Prohlídka plynové komory ve mně vyvolala pocit úzkosti a strachu. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat do Osvětimi a prožít nezapomenutelný zážitek.“ (Klára Doleželová)
„Navštívili jsme také sklepy, kde byli vězni za trest zavíráni. Několik nocí museli strávit v malých celách, jejichž rozměry byly 90×90 cm, jediný čerstvý vzduch proudil otvorem o rozměrech 5×5 cm.“ (Tereza Stašková)
„V druhé části exkurze jsem se zeptal svého spolužáka, jak ten cyklon vlastně fungoval. Již z první části exkurze jsem věděl, že se sypal do plynových komor, aby znemožňoval dýchání lidem uvnitř. Věděl jsem i to, že se vyráběl u nás v Česku. Také to, že se využíval na čištění oblečení od blech, kterých bylo v koncentračním táboře požehnaně. Dokonce nám bylo řečeno, jak byl cyklon nenápadně dovážen v sanitních vozech dovnitř tábora. Jenže jsem pořád nevěděl, jak vlastně fungoval. Co bylo tím impulzem toho, aby začal účinkovat? Nedokázal jsem si odpovědět a zajímalo mě to. Ve své hlavě jsem si začal důkladně formulovat tuto otázku, ať se na konci exkurze můžu zeptat. Zanedlouho nám naše průvodkyně tuto informaci sdělila. Tím jsem chtěl poukázat na to, že jsme se při výletu do Osvětimi dozvěděli spoustu informací o tom, jak se žilo nebo spíše přežívalo v koncentračním táboře. Byl to den plný informací a zážitků, který nám ukázal naše obrovské štěstí, že nežijeme v období druhé světové války.“ (Adam Bilík)
Mně na tomto místě již zbývá jediné. Poděkovat! Mé poděkování patří všem 17 žákům, kteří se chovali naprosto vzorně a naší škole dělali jen čest! Poděkování patří i mé kolegyni Tereze Šimoníkové za doprovod i příjemné společné chvíle.
za pedagogický doprovod Mgr. Michaela Lišková
Více fotografií ve školní fotogalerii.
Fotografie v galerii – Osvětim 20. 2.2017
-
Celá výprava -
Březinka