Dějepisná exkurze do Osvětimi - Základní škola Tlumačov

V úterý 21. 5. se 20 žáků 9. třídy zúčastnilo dějepisné exkurze do polské Osvětimi, bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora. Tento výjezd se uskutečnil pod záštitou vzdělávací agentury pana Pavla Kočího z Kroměříže, který má s podobnými zájezdy bohaté zkušenosti.

Jak již Vám napovědělo cílové místo cesty, jednalo se o exkurzi zaměřenou na židovské dějiny s důrazem na holocaust. Ve státním muzeu Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka) jsme absolvovali více než tříhodinový program, jímž nás provedl polský průvodce mluvící česky. V části Osvětim, která sloužila jako pracovní tábor, jsme navštívili několik zděných baráků, v nichž se nacházela spousta fotografií a expozice vypovídající o životě v táboře. Například jsme viděli vitríny plné zabavených osobních věcí (bot, nádobí, brýlí…). Měli jsme také možnost si prohlédnout bývalé spalovací pece, v nichž bylo zmařeno na stovky životů. V druhé části prohlídky jsme navštívili Březinku, kde se nacházely dřevěné baráky určené k ubytování vězňů. Součástí Březinky je i ona nechvalně známá brána s kolejemi, po nichž v dobytčích vagónech přijížděly tisíce a tisíce židů.

Určitě to byl pro všechny velký zážitek. Ostatně proč nenechat promluvit samotné žáky:

Bylo to hodně zajímavé, ale také dost smutné. Nejhorší pro mě bylo, když jsme viděli všechny ty vlasy, boty a různé věci po vězních. Poté jsme navštívili o kousek dál 2. část tábora- Osvětim Březinka. Tohle pro mě bylo horší, protože tady zemřelo více lidí. Viděli jsme koleje, na které přiváželi vězně. Viděli jsme také zařízení, ve kterém byli vězni ubytováni. Bylo to hrozné. Člověk si na takovém místě uvědomí, jak se má vlastně dobře. Po celém programu jsem měla zvláštní pocit. Podle mě by se měl na něco takového jít každý podívat a vyslechnout si, co strašného si tam lidé zažili. Každý by si třeba začal vážit toho, jaký má život, a že tohle nemusel zažít. Zážitek to pro mě byl obrovský a jsem strašně ráda, že jsem měla tu možnost se něčeho takového zúčastnit a dozvědět se spoustu nových a zajímavých informací. Na tento zážitek nikdy nezapomenu. (Míša)

Neměli jsme tam tolik času, ale na to, abychom si plně uvědomili všechny hrůzy, které se kdysi v těchto místech odehrávaly, to stačilo. Dojmy se kupily s každým dalším místem, s každým dalším předmětem – obrovský kontejner osobních kastrolů, hrnků, talířů, hromada brýlí, mnoho a mnoho párů bot, stovky fotografií vězňů na stěnách, dvě tuny ženských vlasů, ze kterých se v Německu tkaly koberce… Až když jsme si dali do souvislosti tyto náhodné obrázky, dovedli jsme z nich poskládat celý strašlivý příběh. Právě Osvětim je připomínkou jedné ostudné kapitoly naší historie, na kterou bychom však neměli nikdy zapomenout. (Jolča)

Samotná exkurze se mi velice líbila, měli jsme průvodce, který nám dokonale dokázal objasnit, co se v těch táborech dělo. Dozvěděl jsem se dost nových informací a také se mi velice líbil přízvuk našeho průvodce. (Marek)

Dále jsme navštívili druhou část tábora Osvětim – Březinka, kde jsme viděli vagón, kterým vězni přijížděli a appellplatz, na kterém se shromažďovali. Domnívám se, že i přes vážnost tématu bychom tato místa měli navštěvovat opakovaně, připomínat si hrůzy světových válek a snažit se, aby se to opět nestalo realitou. (Katka)

Bylo to nepříjemné procházet ty domy a všechna ta místa, kde před tím trávili čas Židé a ostatní vězni. Naopak některá místa zase tak moc nepříjemná nebyla. Ale to, co se tam dělo v letech 1939 až 1945, je hrozné a vůbec nechápu, jak to mohlo někoho napadnout. V Birkenau to pro mě bylo o něco horší. Tam už bylo vidět, jak hrozně s nimi nakládali, v jakých podmínkách byli nuceni žít…. spát na dřevěné posteli o velikosti 1×2 m, kde se tísnilo až 12 lidí. No hrůza, ani tomu nejhoršímu člověku bych to nepřála. (Zuzka)