Jižní Anglie, Worthing - Základní škola Tlumačov

Ve dnech 18. – 24. 10. 2015 se 10 žáků 7. – 9. třídy zúčastnilo jazykově vzdělávacího zájezdu do jižní Anglie, který se uskutečnil v rámci projektu MŠMT s názvem „Výzva 56“. Následující článek si dal za cíl stručně popsat, jak jsme se v Anglii měli. Je pravda, že je delší než bývá obvykle zvykem. Ale věřte, že popsat šest báječných dní nejde jen pár souvětími. Proto věřím, že budete trpěliví a dočtete až do konce.

Naše společná cesta začala v neděli 18. 10., kdy jsme se společně s dalšími dvěma školami vydali na dlouhou cestu autobusem. Po necelých 20 hodinách jízdy přes Českou republiku, Německo, Nizozemí a Belgii jsme v brzkých ranních hodinách dorazili do francouzského přístavu Calais. Po důkladné pasové kontrole a hodince čekání, jsme se nalodili na trajekt. Plavba přes mírně rozbouřené vody Lamanšského průlivu byla pro některé z nás velkým dobrodružstvím. Po vylodění v britském Doveru jsme spatřili i slavné bílé doverské skály. O těch se traduje, že v dřívějších dobách vháněli anglickým námořníkům slzy do očí, neboť věděli, že už jsou doma.

Našim prvním cílem na britských ostrovech bylo přístavní město Brighton, jedno z nejznámějších pobřežních letovisek ve Velké Británii. Po procházce na pláži, kde jsme načerpali energii, jsme zamířili na prohlídku Royal Pavilin. Jedná se o bývalý královský palác postavený na přelomu 18. a 19. století pro prince z Walesu a pozdějšího krále Jiřího IV. V paláci pak během své vlády několikrát přenocovala i královna Viktorie. Celá stavba je inspirována Indií, čemuž odpovídá nejen architektura ale i interiéry. Po prohlídce Royal Pavilion naše kroky zamířili do Sea Life Center, nejstaršího fungujícího mořského akváriu na světě. K vidění zde bylo na 150 druhů mořských živočichů rozdělených do akvárií podle jejich přirozeného výskytu ve volné přírodě. Nechyběly zde ani mořské želvy Karety obrovské. Dalším bodem našeho programu bylo místní Brighton Pier, zábavní molo s mnoha atrakcemi, restauracemi a překrásným výhledem na moře. Ve večerních hodinách nás pak už čekala cesta do Worthingu, kde si nás vyzvedli naše hostitelské rodiny.

V úterý 20. 10. jsme se společně sešli už v Centre of English Srudies, škole kde naši žáci absolvovali tři dny výuky anglického jazyka s rodilým mluvčím. Dle jejich reakcí byla výuka velmi přínosná ale také zábavná. Cílem totiž nebylo strávit denně tři hodiny vysvětlováním či opakováním gramatiky nebo biflováním slovíček, ale rozšířit si své znalosti jazyka zábavnou formou. Což, si myslím, se tamějším vyučujícím nadmíru povedlo. Ten den jsme se pak vydali na výlet do nedalekého města Portsmouth, které slouží jako základna královského námořnictva. Projeli jsme se lodí kolem přístavu a měli tak možnost vidět námořní i obchodní lodě a nejstarší dosud používaný suchý dok. Navštívili jsme rovněž i Muzeum královského loďstva nebo Muzeum bitvy u Trafalgaru. Největší zážitek jsme si však odnesli z návštěvy bitevní lodě HMS Victory, s níž admirál Horatio Nelson v roce 1805 zvítězil v námořní bitvě u Trafalgaru. Její výjimečnost však tkví i v tom, že se jedná o nejstarší bitevní loď stále zařazenou do aktivní služby.

Středeční dopoledne strávili žáci opět výukou ve škole. Odpoledne jsme navštívili město Arundel, respektive stejnojmenný hrad. Monumentální stavba byla založena již v roce 1067 a v současné době je rodinným sídlem vévody z Norfolku, nejvýše postaveného šlechtice v Británii hned po členech královské rodiny. V interiérech hradu na vás na každém kroku dýchala nejen historie místa ale i současnost. Neboť vévoda zde i se svou rodinou skutečně žije a spoustu místností, kterými jsme měli možnost projít, denně používá. Návštěvu nádherných zahrad patřících k hradu nám znemožnilo pravé anglické počasí, vytrvalý déšť. Než jsme však přijeli zpět do Worthingu, počasí se trochu umoudřilo a my se tak společně mohli projít po místní pláži a podívat se do turistického centra města.

Čtvrteční dopoledne se naši žáci opět vzdělávali, nicméně tentokráte po skončení výuky dostali osvědčení o absolvování výuky. Po nezbytném fotografickém zdokumentování, jsme se autobusem vydali směr Hastings. Toto město je známo především bitvou z roku 1066, která se však neodehrála přímo ve městě. Našim cílem zde byly pašerácké jeskyně, které byly využívány především v 17. a 18. století jako místo úkrytu pašovaného zboží. V době 2. světové války pak jeskyně sloužily jako úkryt pro 600 osob před nálety německých bombardérů. Celá expozice byla vytvořena zábavnou formou, mohli jsme si tak například zazávodit, která pašerácká loď dorazí dřív do přístavu. Z Hastings nás autobus dopravil ke křídovým útesům Seven Sisters, které jsou součástí národního parku. Jejich název je odvozen od sedmi sester, které podle legendy měly své domy mezi jednotlivými vrcholy útesů. Další zajímavostí pak je, že vrcholů není sedm, jak bychom se mohli i podle názvu domnívat, nýbrž osm. A všechny pak poskytují úchvatný výhled na okolní krajinu a jakoby nekonečné moře. Útesy Seven Sistes jsou také velmi často využívány filmaři jako náhrada za známější bílé doverské útesy.

V pátek ráno jsme se velmi brzy ráno museli rozloučit s našimi hostitelskými rodinami, které se o nás staraly velmi pečlivě, téměř jako by to byly naše vlastní rodiny. Nás pobyt se pomalu blížil ke konci a před námi byl již poslední výlet – hlavní město Velké Británie Londýn. Program v tomto úžasném městě byl pojat převážně formou procházky a plavby po řece Temži, díky čemuž jsme měli možnost zhlédnout daleko více památek. Procházku jsme zahájili na jižním předměstí Londýna u Královské observatoře v Greenwichi, kde se spousta z nás vyfotografovala u nultého poledníku, od kterého se počítá zeměpisná délka. Pak jsme pokračovali k přístavu, kde jsme nastoupili na loď. Z paluby jsme například spatřili Tower Bridge, Londýnské oko, Big Ben , Westminsterský palác a mnohé další. Po vystoupení z lodi naše kroky mířily přes Trafalgarské náměstí, Piccadilly Circus (proslavené svými zářivými neonovými reklamami), kolem sídla prince Charlese, následníka britského trůnu, Buckinghamského paláce, Downing Street (sídla ministerského předsedy) až k Westminsterskému paláci a hodinové věži Big Ben. Odtud jsme se vydali opět na loď, na které jsme dopluli až k O₂ aréně, naší poslední zastávce. Jedná se o moderní víceúčelovou arénu, v níž se konají zejména kulturní a sportovní akce.

Pak už jsme nastoupili do autobusu a vydali se vstříc dlouhé cestě domů. Kanál La Manche jsme tentokrát překonali vlakem v Eurotunelu. Zpáteční cesta nám všem utekla daleko rychleji než cesta tam. A tak jsme se unavení ale nadmíru spokojení vrátili v sobotu 24. 10. zpět ke svým rodinám. A co dodat závěrem? Snad už jen poděkování!

Milá Lucko, Sašo, Mončo, Míšo, Anetko, Alenko, milý Šimone, Honzo, Dane a Ondro, děkuji Vám za vzorné chování, vaši dochvilnost, zodpovědnost a kamarádské chování. Děkuji, že jste příkladně reprezentovali naši školu a dokázali, že se jednou ve světě neztratíte!

Velké poděkování však také patří mé kolegyni Lucce Melichárkové, která se tohoto nelehkého úkolu zhostila se ctí a kuráží jí vlastní. Děkuji, že jsi po celou dobu byla nejen kolegyně ale i kamarádka.

A v neposlední řádě patří poděkování i rodičům a panu řediteli. Bez Vás bychom asi nikam nejeli.

Za pedagogický doprovod

Michaela Lišková

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

Fotografie v galerii – Worthing