Pondělí 6. 6. Kufry naloženy a my máváme rodičům z odjíždějícího autobusu. Směr – Roštín. Sluníčko svítí, za okny nádherná krajina chřibských strání. V Roštíně už nás vítají.
. První fyzická námaha spočívá ve vynášení kufrů. Pomáháme si. Pak už se zabydlujeme na pokojích. Do oběda prozkoumáváme okolí a těšíme se na první zážitky. Losujeme si skupinu a kreslíme náš erb. Téma letošní školy v přírodě jsou „Rytíři z Roštína.“ Za prokázané znalosti či kamarádské chování a plnění rytířských ctností sbíráme groše. Po obědě nás čekají hry a sportování na hřišti. Hodně nás baví i průlezky u ubytovny.
Úterý 7. 6. Po rozcvičce a snídani luštíme na hřišti tajenku, ne všichni ji zvládnou, a tak přivítáme dobrý oběd a odpolední klid. Píšeme pohledy. Pořád musíme být ve střehu s úklidem na pokoji, protože nikdy nevíme, kdy bude bodování. Odpoledne jdeme do lesa, tam stavíme hrady a usedlosti z přírodnin, určujeme stromy i byliny, pozorujeme mloky skvrnité. Večer zpíváme u táboráku a dáme si vlastnoručně opečené špekáčky.
Středa 8. 6. Vyběhneme v pyžamu do ranní rosy. Je to hodně zajímavé a zdravé. Dáme si dobrý obložený talíř na snídani a až do oběda sportujeme. Odpoledne vyšlápneme až na Brdo. Všichni zdoláme i rozhlednu. Večer už brzy usínáme. Ale ne na dlouho. O půlnoci nás někdo vzbudil a šli jsme za svitu měsíce a kvákání žab na stezku odvahy. Pocity si neseme každý v sobě.
Čtvrtek 9. 6. Dopoledne proběhne rytířská olympiáda a soutěž v kresbě krajiny, odpoledne kratší výšlap na Kamínku. I zdejší areál využijeme ke hrám. To nás ale učitelé musí odtrhnout od automatu, který nás velmi zaujal. Po návratu se zchladíme při hrách v tělocvičně. Večer se po skupinkách vystřídáme ve vířivce a pak se převlečeme na karneval. Vítězí masky rytířů a ty, které mají nějaký neobvyklý nápad. Od pana vedoucího dostáváme výborný domácí štrúdl.
Pátek 10. 6. Protože autobus přijede už brzy po obědě, všechno musíme stihnout. Hodnocení pokojů, balení, úklid, dokončení olympiády, rozdělení cen, počítání grošů, pasování rytířů a poslední fotografování. Rozloučíme se s Roštínem a v autobuse se ozývají naše oblíbené pokřiky a písničky. Pan řidič neprotestuje. Velkým přáním je, aby nám to pěkné, kamarádské chování vydrželo i v Tlumačově.