Chceme mít ze žáků gamblery?
Vážení rodiče,
na následujících řádcích se pokusím shrnout názor svůj a svých kolegů, stejně jako názor odborné školské veřejnosti, týkající se využívání různých herních zařízení žáky ve škole.
Aby docházelo k maximální efektivitě vzdělávání našich žáků, Vašich dětí, je třeba dosáhnout maximálního potenciálu spolupráce třech zúčastněných stran nás – učitelů, Vás – rodičů a dětí – žáků.
Skutečností, která nám všem daný potenciál značně snižuje, je našimi žáky (na 1. i 2. stupni) nadměrné využívání různých herních zařízení (mobilní telefony, tablety atd.) v průběhu přestávek. Přestávky mají být časem, kdy si žáci odpočinou, prohlubují kamarádské vztahy se spolužáky, připravují se na další průběh vyučování. Pokud žáci tento čas, jak to právě můžeme pozorovat, využívají POUZE ke hraní na různých zařízeních, nejenže nejsou na další výuku připraveni (pomůcky), ale jsou i unaveni, nedokážou se soustředit a dochází přesně k tomu, co zmiňuji výše – nejsme společným usilováním schopni dosahovat jejich maximálního potenciálu. A to je škoda.
Zamýšlet se nad tím, že se jedná obecně o poměrně nákladná zařízení, která v případě poničení či ztráty způsobí další problémy, považuji v tento okamžik „až“ za druhořadé.
Prosím, zamysleme se společně nad několika otázkami, které by nám mohly pomoci tento trend změnit.
1.) Je nutné, aby žák, který dochází do školy v místě svého bydliště, nosil do školy mobilní telefon? Jaká je v takovém případě jeho praktická využitelnost?
2.) Jaký přínos v oblasti vzdělávání má využívání herních zařízení ve škole?
3.) Uvědomujeme si, že pokud žák vynaloží většinu své pozornosti a soustředění hrám, které je vyžadují v intenzivní podobě, není v jeho fyziologických možnostech pak potřebnou míru pozornosti a soustředění věnovat výuce?
Jsem přesvědčen, že dlouhodobé „přehlížení“, možná i nedomýšlení možných dopadů této problematiky, je obrovskou hrozbou pro vznik rizikových a patologických jevů jako jsou závislosti, gambling, školní neprospěch atd. Zároveň jsem přesvědčen, že žádný z rodičů o nic z vyjmenovaného u svého dítěte zájem nemá.
Jakub Hřib, školní metodik prevence