Vážení čtenáři našich školních stránek, také vám v uších zní slova známé melodie? Jakpak by ne, když nás sněhová nadílka takto mile překvapila. A co teprve děti! Mohou se koulovat, stavět sněhuláky, jezdit na saních a bobech a věnovat se zimním radovánkám.
Děti ze 4. třídy se pokusily svoji radost
z první pořádné nadílky vyjádřit krátkými básněmi. (
za 4. třídu L.Vernerová
)
Je zima
Sněží, sněží vločky,
děti
staví sněhuláčky.
Včera
jsme tu rybník měli,
dnes kluziště uviděli.
Děti koulovačku hrají,
jiní na sáních jezdí.
Ven si vezmu kabát,
sněhulák bude můj kamarád.
Obuju si boty,
cestou dělám stopy.
Do školy se vůbec nechce,
mráz venku mě šimrá lehce.
Studený sníh miluju,
když
s kamarády bobuju.
Na náledí uklouzneme,
modřiny si uděláme.
Jé, sníh už
taje!
Za malou chvíli jaro tu je.
(Štěpán )
Padá velká vločka sněhu,
zima už je v plném běhu.
Jezdíme na saních,
všude slyšet samý smích.
A náš sněhuláček panáček,
má na hlavě plecháček.
(Tomáš )
Zima volá,
hola,
hola!
Pojedeme z kopce dolů,
narazíme na
stodolu.
Co je za ní? Co je za ní?
Spousta koulí ke koulování.
Nejprve se
zkoulujem,
pak se tomu
zasmějem. (Jakub )
Padá první
vločka,
postavíme sněhuláčka.
Pojedeme na
hory,
užijem
si zábavy. ( Izabela )
Hurá, hurá ,už je
sníh,
pojedeme na
saních.
Pojedeme z kopce,
vítr
fičí prudce.
Škola
na nás volá,
to ale smůla. (Tadeáš )
Přišla
zima,
to je
prima.
Postavíme
sněhuláka,
potom bude sněžná
válka.
Jít domů je velká
chyba,
když je venku
krásná zima. (Pavel )
Honza jede
dolů z kopce,
na lyžích to
frčí hladce.
Vítr po pláních
fouká svěží,
děti,
pojďte na večeři.
Auta jedou
jenom stěží,
a tak krásně
venku sněží. ( Maxim)
Sněhulák se na nás směje,
Pozor, děti, na závěje.
Z kopce
sebou praštíme,
snad si nic
nezlomíme. (František )